Upřímností k Bohu

Neale Donald Walsch, Dr. Brad Blanton

 

(1) Úvod: DEMOKRATICKÁ NEKONVENCE 

Budeme hovořit o upřímnosti poněkud neobvyklým způsobem. Takže tato kniha bude neobyčejná nejen díky svému obsahu, ale také díky způsobu, jakým je tento obsah prezentován. Uděláme něco, co autorům není „dovoleno". Smícháme různé konvence.
 

Literární konvence je způsob, jakým je kniha napsaná. Je-li napsaná například v první osobě, je to konvence. Za konvenci lze považovat také dialog v Nealových Hovorech s Bohem. Kniha pojednává o skutečných událostech, ale způsob jejich prezentace lze nazvat konvencí.

 

V této knize konvence smícháme. Část knihy má formu vyprávění. Čtenáři vědí, že jsme knihu napsali společně, takže každé slovo říkáme oba. Ve skutečnosti každý z nás napsal určitá slova, která si pak druhý přečetl a buď s nimi souhlasil, nebo jsme je společně změnili. Většinu slov však nenapsal nikdo z nás.

 

Ano. Nikdo z nás nenapsal většinu slov v této knize. Jen jsme je řekli. Jeden druhému.

 

Kniha je založena na několikahodinovém rozhovoru, který jsme měli před televizními kamerami v jednom hotelovém pokoji v Bostonu. Tehdy jsme se rozhodli, že se sejdeme a uděláme televizní záznam našich názorů na otázky a problémy týkající se pravdomluvnosti a radikální upřímnosti. Z tohoto natáčení vznikl nejen televizní program, ale také audiokazeta.

 

Právě tuto kazetu jsme nechali přepsat na papír, abychom si přečetli řádku po řádce a přidali psané komentáře. Z tohoto rozšířeného dialogu pak vznikla tato kniha.

 

A tak jsme se dostali k té smíšené konvenci, o které jsem se už zmínil. Některé části původního rozhovoru nám připadají podnětnější (a také zábavnější) než nepřetržité vyprávění jednoho vypravěče. Kromě toho se občas stane, že jeden z nás nesouhlasí s každým slovem, jež druhý vysloví. Proto jsme v některých částech knihy nechali původní dialog, abychom zachovali osobitý charakter a zejména identitu osobních názorů každého z nás.

 

Slova, která říká Brad Blanton, jsou označena iniciálou „BB", zatím co iniciála „NDW" označuje slova Neala Donalda Walsche. Doufáme, že vás toto neustálé střídání konvencí nevyvede z míry. Ve skutečnosti věříme, že vám to bude připadat dostatečně „jiné", a proto zajímavější než ostatní knihy.

 

Je tu ještě jedna poněkud nekonvenční konvence. První díl pojednává o osobní transformaci skrze upřímnost a také o tom, že prvním vězením, z nějž se musíte vysvobodit, je vaše vlastní mysl. V druhém dílu je vysvětleno, jak vás může osvobodit pravda (jak se projevuje ve vašem osobním, rodinném a společenském životě). Třetí díl hovoří o společenské transformaci skrze upřímnost (o tom, jak se Ihaní projevuje v současném společenském řádu) a jak právě upřímnost může vést k žádoucím společenským změnám. Ve čtvrtém dílu najdete naši analýzu toho, jak Ihaní škodí a pravdomluvnost léčí a co to má společného s naším světem po událostech, k nimž došlo 11. září 2001.

 

V dodatku se opět vracíme k rozhodující roli upřímnosti a jejím vlivu na změnu společnosti.

 

Forma knihy se měnila zároveň s evolucí společnosti. Tragické události 11. září 2001 se odehrály v době, kdy kniha měla jít do tiskárny. Okamžitě jsme se setkali a hovořili o ní. Oba jsme byli překvapeni, jak je důležitá pro tento nový svět, v němž se už nikdo nemůže cítit bezpečně. Rozhodli jsme se, že popíšeme vztah mezi upřímností a osobní i společenskou transformací. Poslední události nám jen potvrdily, jak je důležité, aby se lidé stali upřímnějšími.

 

Jedna věc, kterou jsme se dověděli o lidské mysli, nám dává naději. Lidé mají odvahu a schopnost přežít. Zdá se, že životní síla je silnější než síly tragédie. Ať už hovoříme o změnách osobních nebo společenských, lidský duch nakonec vždycky zvítězí.

 

Když člověk prožije nějakou osobní tragédii, například ztrátu dítěte nebo neočekávanou smrt jiného člena rodiny, proces truchlení se někdy projeví jako pozitivní změna v jeho životě. Tato změna se stane rozhodujícím bodem, který po určité době přinese pozitivní výsledky. Jedna naše přítelkyně nám nedávno řekla: „Samozřejmě bych byla radši, kdyby můj manžel nebyl přišel o život, ale ta tragická zkušenost mě naučila tolik - o sobě, o dobrotě lidí i o životě - že bych ji nevyměnila za nic na světě.“ Je jasné, že utrpení často vede k hluboké osobní transformaci. Z naší nedávné historie víme, že kolektivně sdílené tragédie, jakou byly například Velká deprese ve třicátých letech, druhá světová válka, smrt prezidenta Kennedyho nebo zavraždění Martina Luthera Kinga, často přinášejí pozitivní společenské změny.

 

Hluboce si přejeme, aby utrpení způsobená teroristickým útokem na World Trade Center a na Pentagon a naše reakce na tato utrpení přinesly pozitivní transformaci. Modlíme se, aby se z našeho společného utrpení zrodil nový svět, a proto nabízíme závěrečný díl knihy jako možný začátek na cestě k tomuto cíli.

 

Nejdřív si však pohovoříme o intimních vztazích a radikální upřímnosti.